Blog Diplomatické Akademie

Státy nemají přirozená základní práva a svobody, jako mají jednotlivci. Mají na druhou stranu své zájmy, které jsou oprávněny hájit a prosazovat. Na rozdíl od jednotlivců se státy nemají kam obrátit, aby jim někdo autoritativně k právu pomohl.

Musí spoléhat na vůli mezinárodního společenství a kodifikovaná pravidla. Naše zkušenost s mezinárodními institucemi nám napovídá, že instituce nám mohou pomoci, ale udržitelné řešení je možné jen při vyvážení zájmů.

Mezinárodní instituce i mezinárodní smlouvy, jak byly vytvořeny a formulovány, jsou podmíněny dobou svého zrodu. Běh času oslabuje jejich účinnost. Zato obecné principy trvají.

Mezi státní zájmy patří:

  1. Zachování suverenity a územní celistvosti státu.
  2. Ochrana ústavního pořádku a fungování státních institucí.
  3. Zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti.
  4. Udržení ekonomické a fiskální stability.
  5. Schopnost státu plnit mezinárodní závazky.

Mezi národní zájmy patří:

  1. Zachování národní identity, jazyka a kulturního dědictví.
  2. Ochrana svobody a práv občanů.
  3. Zajištění dlouhodobé prosperity společnosti.
  4. Rozvoj vzdělání, vědy a kultury.
  5. Ochrana životního prostředí pro budoucí generace.
  6. Zachování mezigenerační solidarity.
  7. Schopnost společnosti rozhodovat o své budoucnosti.
  8. Zachování právního řádu a vymahatelnosti práva.

Konkrétní formulaci státních a národních zájmů určuje politická elita, nositelka státní moci. Ona definuje své strategické zájmy a prosazuje je zcela konkrétními postoji. Je potřeba počítat s tím, že jednotlivé státy musejí jednat s jinými státy, aniž by mohly jednotlivé představitele státní moci jiných států měnit. Hrají takzvaně s „rozdanými kartami“.

Pochopitelně se tedy státy při prosazování a hájení svých zájmů střetávají, soupeří a usilují o vnitrostátní a mezinárodní respekt. Státní i národní zájmy mají své hranice. Jsou podmíněny historicky, vnějšími i vnitřními okolnostmi. Pro udržení míru je nezbytné vytrvale hledat vyvážení státních a národních zájmů založené na vzájemném respektu. Dějiny jsou z tohoto důvodu střídáním konfliktů, spolupráce i spojenectví. Nikdy není konstelace politických elit ideální.

Elity mají své kořeny a jsou ovlivňovány dvěma zásadními vlivy: náboženstvím a ideologiemi.

Globálně jde o křesťanství a islám jako jediná náboženství s univerzální misí. Všechna ostatní náboženství jsou národnostně nebo teritoriálně vymezena.

Matoušovo evangelium končí slovy Ježíše Krista: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Matouš 28,19–20) Apoštol Pavel v listu Římanům píše: „Není rozdílu mezi židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají.“ (Římanům 10,12–13)

Na univerzální misi křesťanství navazuje se svou univerzální misí islám, neboť islám se prezentuje jako dovršení Božího zjevení: „Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás učinil národem jediným.“ (Súra 5:48) Jeho univerzální misi dále potvrzují slova proroka Mohameda: „Dřívější prorok býval posílán pouze ke svému lidu, já jsem však byl poslán ke všem lidem.“ (Sahíh al-Buchárí 335 a Sahíh Muslim 521)

Hranice států a národů pronikají vedle náboženství i nauky o ideách, ideologie, zvlášť silně spojené s osvícenstvím a následným dějinným vývojem. Jejich tvůrci zkoumají původ a fungování lidských idejí. Jejich cílem je vytvořit racionální základ poznání, vzdělávání a uspořádání společnosti. I ideologie pronikají hranicemi státních a národních zájmů.

Vliv náboženství nebo ideologie je sám o sobě prospěšný, jde-li o nabídku. Obohacuje společnost o určitý pohled. Jak náboženství, tak i ideologie hrají vážnou roli při formulaci především národních zájmů. Jsou důležité pro pochopení legitimity státní moci. Žádný model není univerzálně platný. Žádný není nadřazen ostatním.

Vážná hrozba nastane, jsou-li náboženství nebo ideologie prosazovány jako jediná pravda proti „lži“, tedy názorům ostatních. Vážnou hrozbou je dogmatické chápání hodnot, které mají být ze své podstaty konkurenční. „Ve válce totiž zákony mlčí.“ (Cicero: Pro Milone, 11) Ve jménu náboženství nebo ideologie proběhlo mnoho válek, studených i horkých.

Zatím to v dějinách lidstva dopadá vždy stejně. Totalitním a autoritativním vládcům nešlo o nápravu společnosti. Pod rouškou šíření náboženství nebo ideologie či v obraně proti nějakému náboženství nebo ideologii silově prosazovali zájmy, které nejsou ani náboženské, ani ideologické. Jsou politické a ekonomické. Státní a národní zájmy prosazovali na principu odmítnutí státních a národních zájmů druhého. Zavrhli respekt k zájmům druhých. Bojovali proti vnitřnímu a vnějšímu nepříteli, ať již domnělému, nebo skutečnému. Vždy to skončilo omezením práv a svobod všech.

Problémy světa nejsou v černobílé polaritě. Jsou komplexní a jejich řešení vyžaduje komplexní přístup.

Připomenu k tomu dva biblické obrazy. Jedním je stavba Babylónské věže. Tehdy se prosadila absolutní uniformita, povinně jeden jazyk, jen jedno úsilí, jedna věž až do nebe jako cesta, jak se vyrovnat Bohu. Skončila katastrofou, zmatením jazyků a národů, rozpadem řádu. Druhým obrazem je příběh Nehemiášův, který za 52 dnů obnovil hradby Jeruzaléma. Jeho příběh ukazuje, že obnova politického společenství vyžaduje nejen autoritu vůdce, ale také dobrovolnou spolupráci obyvatel, rozdělení odpovědnosti, sociální soudržnost a schopnost zajistit bezpečnost. Společné dobro nevzniká pouhým prohlášením politického cíle, ale organizovanou spoluprací lidí, kteří přijímají odpovědnost za jeho uskutečnění.

Jakou cestu volíme dnes? Stavby babylónských věží, nebo hradeb Jeruzaléma?

Každá válka začala politickým rozhodnutím a skončila také politickým řešením. I válka na Ukrajině je řešitelná jen politicky. Politické řešení je založeno na zachování respektu ke státním i národním zájmům znepřátelených stran, i když se to přijímá těžko. Bylo to přece Rusko, kdo napadl Ukrajinu. Ukrajina se hrdinně brání.

Na začátku mírového řešení je třeba poctivě popsat, co k válce vedlo. Bez této deskripce nenajdeme cestu k míru. Příčiny války je třeba odstranit. Je nutné chápat míru oprávněnosti státních a národních zájmů všech aktérů.

Cyril Svoboda
Cyril Svoboda

To ale vyžaduje velkou odvahu překročit vlastní limity myšlení a schopnost opustit zaběhlé stereotypy chápání reality.

Svět se mění, mění se okolnosti. Války na Ukrajině i na Blízkém východě jsou projevem změny okolností a okolnosti dále mění.

Dnes je zřejmé, že pouhé pokračování v nastoupené cestě bude dramaticky více – na rozdíl od Ruska – oslabovat Ukrajinu, jak zevnitř, tak i mezinárodně. Obyvatelstvo Ukrajiny, které nese tíhu války, je rukojmím těch, kteří z války politicky a ekonomicky těží, a to na obou válčících stranách.

K ukončení války je často třeba více odvahy, než bylo zapotřebí k jejímu rozpoutání. Právě tuto odvahu – odvahu myslet samostatně, rozlišovat a nést odpovědnost – vyžaduje politické řešení. Žádné řešení nespadne z nebe. Je to příliš lidský úkol. Politické řešení se nalezne v dohodě mezi aktéry, kteří jsou tohoto úkolu schopni.

Cyril Svoboda


 

logo english version

Našim posláním je vzdělávat široké spektrum posluchačů, od IT specialistů a manažerů, až po kreativně nadané jedince, studenty VŠ, SŠ, nebo státní úředníky.

Diplomatická Akademie