Vážené dámy, vážení pánové,
dnes si připomínáme Schumanovu deklaraci – okamžik, který nebyl jen technickým návrhem na správu uhlí a oceli, ale zásadním obratem v evropském myšlení.
Po stoletích konfliktů vznikla myšlenka, že mír nelze zajistit rovnováhou strachu, ale sdílením moci podle společných pravidel. Nutným předpokladem pro integraci je eliminace nepřátelství, odmítnutí kolektivní viny. Bývalí nepřátelé se mají stát spojenci.
Když se díváme na její autory, stojí za to vidět víc než jen státníky. Je třeba vidět poctivé muže.
Robert Schuman, Konrad Adenauer a Alcide De Gasperi nebyli amatérští herci, kteří využívají momentální přízně publika. Sehráli vážnou roli. Byli to lidé, kteří osobně zažili nacistickou totalitu, byli jí pronásledováni. Prokázali svou odvahu nejen za války, ale i po ní. Věděli, co znamená selhání politiky. A právě proto byli schopni vytvořit něco, co nebylo krátkodobým kompromisem, ale dlouhodobým závazkem.
Spojovala je ještě jedna věc, o které se dnes mluví méně, ale která je podstatná. Všichni byli formováni křesťanskou tradicí. Byli katolíky. Byli věrni jednoduchému pravidlu Desatera, které vychází za závazku jedince k ostatním, a to bez rozdílu, univerzálně. Podle něj člověk má povinnost vůči druhým a nemá nárok vůči ostatním, jak se mají k němu chovat. Člověk se má chovat tak, aby bylo na něho spolehnutí.
A právě tento princip přenesli do politiky.
Evropská integrace nevznikla z pouhého kalkulu. Vznikla z vědomí, že politická etika záleží na rozhodování, které nemá být vedeno otázkou „co chci získat v příštích volbách“, ale „co přináším společnosti pro příští desetiletí“.
To je moment, který dnes chybí.
Současná politika je pod tlakem okamžiku. Rychlé reakce, krátké cykly, tlak veřejného mínění. Všechno je v hektickém pohybu.
Dovolím si připomenout radu jednoho kanadského indiána. Jel vlakem, jsouc zasmušilý. Na otázku po příčině jeho smutku odpověděl, že vlak jede příliš rychle, protože lidská duše se pohybuje rychlostí koně. Proto si indián nebyl jist, kde se jeho duše nachází.
Schumanova deklarace nám připomíná, že skutečné politické rozhodnutí musí být přijato po zralé úvaze, musí obstát v čase. Musí být odpovědné, a ne nutně populární.
To neznamená návrat do minulosti. Znamená to vrátit se k principu.
Evropa dnes čelí novým výzvám – bezpečnostním, ekonomickým i hodnotovým. Ale základní otázka zůstává stejná. Jak na to?
Schuman, Adenauer a De Gasperi dali jasnou odpověď. Politika je závazek. Závazek vůči druhým, vůči společnosti, vůči budoucnosti.
A právě proto jejich odkaz není historický. Je aktuální.
Pokud chceme, aby Evropa obstála i dnes, nestačí spravovat instituce. Je třeba znovu přijmout odpovědnost, na které byly postaveny. Odpovědnost, která není pohodlná, ale je nezbytná.
To je skutečné poselství Schumanovy deklarace.
Děkuji za pozornost.
Cyril Svoboda
